Nepřežívat, žít...

Je právě půl jedenáctý večer, já se dívám, jak mi lidi lajkujou stav na Fejsbůku o Partičce, na kterou mám začátkem prosince s mechorostem jet. Přemejšlím, jestli mi na ni strýček vyzvedl lístky v Semilassu, popřípadě kdy je nebližší hon, tím pádem dojede a já budu v klidu, že je budu mít u sebe. Těším se. Ale zároveň bojím.


(Podělím se s váma o song, kterej si mě připoutal k sobě)

Právě dneska jsem byla pro fotky, který jsem nechala vyvolat... Má zeď právě vypadá jako malá velká galerie. Všude fotky. Mezi fotkama kalendář a hodiny. Fotky jsou dokonce i nad futrama, nad postelí, nad postelí je moje mapa světa, který bych chtěla navštívit, kterou jsem vlastnoručně tvořila. Visí tu fotky z dovolenejch, fotka rok stará s třídou, fotky s třídní učitelkou, která před dvěma týdny odešla na mateřskou, fotky z Anglie, moje fotky, fotky s rodiči, prarodiči, či s Jonášem. Mechorost tu má spešl sekci nad dveřma.

15x JÁ

Tenhle týden byl divnej. Shon ohledně učení, jakej jsem neměla už měsíce, po čtyřech letech změna... No prostě toho bylo moc. A teď nemám co dělat. Jak rychle si člověk zvykne na tempo. No nevím jestli člověk, ale já určitě.
Člověk se dá poznat podle maličkostí. Viděli jste Amélii z Montmartru? Moc se mi líbí, jak na začátku představují lidi podle maličkosti, Amélie hází žabky, její otec sbírá boty. A tak vám zkusím popsat sebe.

(Když už jsme u Amélie, tak vám umožním prožít slast pro vaše uši.)

1. Vybírání roztřepených konečků
   Jedna mých úchylek. Když se nudím, často ve škole - samozřejmě, tak sklopím hlavu a už jedu. Nevím, ale možná to dělám proto, že si myslím, že se těch roztřepených konečků zbavím. Blbej mozek.
2. Křupání prstama
   Buď se ke mně někdo přidá, nebo to ostatní musí těch pár sekund vydržet. A nesnáším, když se prstům nechce, to to dělám do tý doby, než nekřupnou. Ticho ve třídě teď se ozve zvuk křupání, to je božstvo.

Česko žije sportem

Taky vaši tatínci sedí u bedny a čuměj celej den na různý mistráky v hokeji, tenise, fotbalu nebo formulí? Jo, tak to je všude stejný. 

...

... A Něco se stalo. Stalo se to před rokem. Já už čumim taky! Většinou ani nevim kdo hraje, což je prakticky výhoda, jelikož nevim, komu fandit. To si oblíbence vybírám podle oblečení, jsem holka žejo. 

A právě teď čučim na tenis, o kterým čtu každou hodinu na netu, furt o tom táta mele, tak vim, kdo hraje. A dneska v dvě hodiny přesně hrála Kvitová s nějakou jinou. Tak sem fandila, ale na zahradě, jelikož mě máti vyhnala jako psa a jelikož jsem měla úmysly se na to kouknout, tam jsem pořád lítala vzůhu dolů a sledovala stav. Nakonec vyhrála 2:1 a je ve finále. A teď si vynahrazuju, hrajou dvě, prakticky Rusky tak to nějak neprožívám. Vím jen jedno, a to, že mě strašně vadí, jak ta jedna heká. 

(Od pořízení fotek, cca 3 měsíce, je vidim poprvý a na to, že Darča držela zrcadlovku poprvý v ruce, jí to docela šlo :)

365- jsem opravdu sangvinik?

V minulým článku na uvítanou- mimochodem, zdravím podruhé- jsem se začala něco kecat do charakteru, o tom že jsem sangvinik jako Brno (a že je velký!) a že u ničeho nevydržim dlouho. Toť pravda. A proto si dávám ještě taký trénink na odolnost, na vytrvalost. A to je právě projekt 365. Vo co gou?

No, řekněme, že to spočívá v tom, že každej den vyfotíte minimálně jednu fotku a pověsíte na zeď svýho blogu (já mám blogspot, ale znám lidi s tumblr nebo i FB). No, řekněme, že občas to jsou krušný dny, kdy jsem totálně bez Múzy a že se přemáhám, abych tam vůbec něco dala. Ale už se úspěšně držim !18! dní. Já vim, je to málo, ale já, jakožto sangvinik, kterej nevydržel tejden u WoL, to mám jako zázrak.

Blog najdete 

TADY HERE ICI QUI HIC

Ale o tom jsem moc mluvit nechtěla. Co vlastně znamená sangvinik? Když jsem frčela s mámou do Prostějova, dělala jsem si v autě na koleně test osobnosti, co jsme dostali ten den v psychologii. A výsledek mě nějak ani nepřekvapil, protože jsme to dělali minulej rok v občance. Vyšlo mě to stejný, ale nevěděla jsem, že podíl mý sangvinik-osobnosti je ze všech čtyř největší a že tvoří 50% mýho JÁ. Což je paráda. Jsem krev. Lepší než být žluč nebo hlen. Fuj. Aji ty vlastnosti jsou vlastně takový nejlepčejší.

Dvě hlavy jsou lepší než jedna

... aneb překlad textu na záhlaví. Vítám vás tady.

Než vstoupíte na tuhle radioaktivní stránku, pusťte si Yanna, funguje jako ochrana...

Jsem příznivcem dlouhého rozepisování, kdo jsem, co jsem zač, co mě baví a další slátaniny, jenže to neumim do sebe nějak zakomponovat, aby to vypadalo nějak slušně.  Tak jen pár věcí ve zkratce.