středa 26. října 2011

365- jsem opravdu sangvinik?

V minulým článku na uvítanou- mimochodem, zdravím podruhé- jsem se začala něco kecat do charakteru, o tom že jsem sangvinik jako Brno (a že je velký!) a že u ničeho nevydržim dlouho. Toť pravda. A proto si dávám ještě taký trénink na odolnost, na vytrvalost. A to je právě projekt 365. Vo co gou?

No, řekněme, že to spočívá v tom, že každej den vyfotíte minimálně jednu fotku a pověsíte na zeď svýho blogu (já mám blogspot, ale znám lidi s tumblr nebo i FB). No, řekněme, že občas to jsou krušný dny, kdy jsem totálně bez Múzy a že se přemáhám, abych tam vůbec něco dala. Ale už se úspěšně držim !18! dní. Já vim, je to málo, ale já, jakožto sangvinik, kterej nevydržel tejden u WoL, to mám jako zázrak.

Blog najdete 

Ale o tom jsem moc mluvit nechtěla. Co vlastně znamená sangvinik? Když jsem frčela s mámou do Prostějova, dělala jsem si v autě na koleně test osobnosti, co jsme dostali ten den v psychologii. A výsledek mě nějak ani nepřekvapil, protože jsme to dělali minulej rok v občance. Vyšlo mě to stejný, ale nevěděla jsem, že podíl mý sangvinik-osobnosti je ze všech čtyř největší a že tvoří 50% mýho JÁ. Což je paráda. Jsem krev. Lepší než být žluč nebo hlen. Fuj. Aji ty vlastnosti jsou vlastně takový nejlepčejší.
Ale když jsem teda ten sangvinik, co to znamená? Vlastně nic. Jen máte odůvodnění, proč takoví jste. Ale nemůžete se na to vymluvit, už ze dvou důvodů. První je ten, že polovina lidí neví, co to vůbec charakter je, a druhý důvod je takový, že to je stejný, jako kdybyste se vymlouvali na to, že jste levák a že vám převažuje pravá hemisféra, která je soustředěná na kreativitu než na logiku a matematický vyvozování (ano, jsem levák a logice nerozumím,) nebo kdybyste se vymlouvali na to, že jste nějáký znamení horoskopu a jste takoví nebo makoví (připadá jenom mě, že mezi charaktery a znameními je tak úzká linie?) . Jednou jsme to zkusila, a byla jsem poslána do míst tmavých, metaforicky i reálně řečeno černá díra. Lidi nezajímá důvod, proč takoví jste, lidi zajímá, co děláte. A důvod? To je vaše věc, ale okamžitě se začněte chovat jinak. Můžete se ''vymlouvat'', že jste takoví po rodičích, že to měli ve svých chormozomech, když vás počali, ale je to prostě nezajímá. Proč taky? Oni jsou zcela určitě dokonalí, nemají chybu.
Upřímně, já nevím, po kom jsem. Táta je nejspíš flegmatik, máma tutovej cholerik, a já jsem asi podíl těch dvou. Protože právě tyto dva charaktery jsou u mě zastoupeny minimálně. Ale co se týče opravdové genetiky, vlastností a vzhledu, mám to rozdělený. Všichni, zvlášť, když jsem byla malá, mi říkali, že jsem strašně podobná na máti i na bábinku. A já to vim. Mám velký hnědý oči, který fakticky máme všechny tři, moje původní barva vlasů je blond (přebarvování, ta svině!) a i postavu jsme si prej hodně blízko. Ale z mamčiny povahy nemám prakticky nic. Zato u táty je to opačně. Mám po něm jednu vnější vlastnost, a to, že šmatlam, musím mít pevný boty, abych nevyvracela nohy. Co se týče povahy, jsem úplnej Ladislav J. ... Mluvím nahlas, musím mít pravdu, střídaj se u mě pocity štěstí a depresí, občas se chovám dětinsky a tak bch tu mohla sedět a přemýšlet nad dalšími vlastnostmi. Ale je zvláštní, že zase táta říká, že jsme s mamkou stejný. Ale, je asi jedinej :D  

No LOL, od 365 přes charaktery až po dědičnost ... Pánbůh vás ochraňuj.

(Tato fotka se může zdát jako nesouvisející, ale právě ochota riskovat je jedna z vlastností cholerika. Risk je zisk, ne?)


Žádné komentáře:

Okomentovat